Odborový svaz PHGN

Dětem skončily školní prázdniny a usedly do školních lavic. Hlavní sezona, ve které si zaměstnanci vybírají letní dovolenou, je rovněž za námi. V novinářském žargonu takzvaná okurková sezona, kdy není o čem psát, už dávno neplatí. Letní měsíce jsou nabyté událostmi v politice i ekonomice, na které musí odbory reagovat. Jak okurkovou sezonu prožívali odboroví funkcionáři, o tom HGN hovořil s předsedou Odborového svazu PHGN Janem Sábelem.

  
Mají v létě nárok na dovolenou funkcionáři a zaměstnanci odborového svazu?  
Odboráři, podobně jako zaměstnanci, mají nárok na řádnou dovolenou a na odpočinek. Funkcionáři a zaměstnanci odborového svazu přesto pracovali naplno i v létě. O prázdninách jsme například dvakrát jednali s ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem. Poprvé v červenci, kdy se s ministrem sešlo vedení odborového svazu. Informovali jsme ministra o situaci v jednotlivých těžebních regionech, hnědouhelných i černouhelných, a celkově o situaci v těžebním průmyslu. Pouze jsme ovšem nedebatovali, společné jednání mělo konkrétní závěry. Trvali jsme na tom, aby v uhelné komisi byl také zástupce odborového svazu. Ministr Havlíček nám sdělil, že v komisi, která má 19 členů, se počítá pouze s jedním zástupcem odborů, a to z Českomoravské konfederace odborových svazů. Z toho vyplynulo, že by se do komise nedostal zástupce našeho odborového svazu. 
 
Ustoupili jste, nebo jste našli jiné řešení? 
Nemohli jsme připustit, aby uhelná komise jednala o útlumu uhlí bez zástupce zaměstnanců těžebních firem. Řešení jsme nakonec našli, a to po dohodě s předsedou odborové centrály Josefem Středulou. Členem uhelné komise za ČMKOS i za náš odborový svaz je první místopředseda OS PHGN a předseda Sdružení odborových organizací CCG Most Jaromír Franta.  S tímto řešením souhlasili i předsedové ostatních odborových organizací. 
 
A tím jednání o uhelné komise bylo uzavřeno? 
Nikoliv, srpnového jednání na ministerstvu průmyslu a obchodu se zúčastnili předsedové průmyslových odborových svazů a předseda ČMKOS  Josef  Středula. Téměř  dvouhodinová  debata s ministrem měla velmi dobrou úroveň. Předsedové průmyslových svazů informovali ministra o problémech v jednotlivých resortech. Ministr Havlíček nás ujistil, že uhelná komise zahájí činnost v nejbližších dnech. Což se naplnilo, první jednání se uskutečnilo 26. srpna. Koncem příštího roku by komise měla předložit konkrétní výsledky a závěry. Byli jsme ujištěni, že hlavním cílem bude zhodnotit budoucí potřebu uhlí a dát odborná doporučení, jak ČR přizpůsobit situaci, kdy dochází k útlumu využívání energie a tepla z fosilních paliv. Podle názoru ministra Havlíčka by se komise měla intenzivně zabývat budoucím složením tuzemského energetického mixu a otázkami energetické soběstačnosti, bezpečnosti a konkurenceschopnosti. 

 
Co si pod těmito pojmy máme představit? 
Obáváme se, aby členové uhelné komise nepodlehli stále agresivnějšímu nátlaku ekologů a zelených aktivistů. Nepřejeme si, aby naše uhelná komise kopírovala doslova německou komisi, kde nyní zavádějí novou uhlíkovou daň, která postihne nejen elektrárny, ale také zdraží pohonné hmoty. Když k tomu připočteme nepřetržitě rostoucí poplatky za emisní povolenky, je zřejmé, že důsledkem tohoto šílenství bude další zdražení poplatků za teplo, elektřinu, zboží a potraviny. Stejně to jako u každé jiné daně v konečném důsledku zaplatí spotřebitelé nejen v Německu, ale i v sousedních zemích. Na jednání u ministra jsme se shodli na tom, že je třeba postavit se šílenému tlaku zelených aktivistů a z toho vyplývající uhlíkové hysterii, dokud je čas. Organizace zelených aktivistů, které dostávají dotace na činnost z veřejných rozpočtů, rozpoutaly nátlakové akce, připomínají teroristy. Jejich cílem je šířit poplašné zprávy, vystrašit nebo zastrašit veřejnost a prosadit tak svoje plány a záměry. 
 
Pokud se odhady potvrdí, největší evropská ekonomika stanoví, že za 19 let přestane používat uhlí. Je to reálný termín? 
Německo rozhodlo o ukončení provozu uhelných elektráren nejpozději do roku 2038. Počítá se s tím, že regiony, na které bude mít odklon od uhelné energetiky největší dopad, dostanou v příštích dvaceti letech 40 miliard eur ve formě strukturální pomoci. Komise ale o situaci v německé energetice nerozhodovala sama. Hlavní slovo měla vláda a parlament. Podle nás je třeba za tím vidět tlak ekologických aktivistů na politiky. Takto může přemýšlet a jednat jen politik bez potřebných znalostí. Vzhledem k technickému pokroku dnes nemůžeme předvídat, k čemu budeme uhlí za dvacet nebo třicet let potřebovat. Nestabilita systému větrných elektráren a problémy s dopady solárních elektráren dosud nejsou vyřešeny. Německo na agresivní protiuhelnou politiku dříve či později doplatí. Paradoxem je, že v Evropské unii málokdo věří, že se podaří do roku 2050 zlikvidovat v Evropě těžbu uhlí. Jenom sousední Polsko by zkolabovalo, protože 90 procent elektrické energie tam vyrábějí z domácího uhlí. 
 
Zelení aktivisté a klimatologové bez ověřitelných důkazů tvrdí, že za globální oteplování může těžba a spalování uhlí a fosilních paliv. Stále více seriózních vědců to označuje za omyl, nebo rovnou za podvod. Co je za tím?
Souhlasím s bývalým prezidentem Václavem Klausem, že je za tím třeba hledat působení, vliv a peníze různých nadnárodních korporací, které se snaží prosadit svůj byznys v energetice v oblasti obnovitelných zdrojů a technologií. Patří k nim solární elektrárny, větrníky, obří zásobníky elektrické energie a další. Ekologický byznys již nyní vysává z národních rozpočtů stamiliardové dotace, které často mizí na kontech neznámých majitelů v daňových rájích. Celkové náklady na obnovitelné zdroje elektřiny převýší v České republice do roku 2030 jeden bilion korun. Tyto náklady platí daňoví poplatníci. Zelení aktivisté a klimatologové tomuto byznysu zřejmě nevědomky slouží jako užiteční idioti. 
 
Zelené technologie ale nejsou tak šetrné k životnímu prostředí, jak se o nich tvrdí. Souhlasíte? 
Ano. Například větrníky zlikvidují ročně na světě miliony ptáků. Solární elektrárny zase zabírají a likvidují tisíce hektarů kvalitní půdy. Aktivisté a klimatologové dokonce straší veřejnost, že přežvýkavci při trávení vylučují z těla metan a ten je pro klima ještě škodlivější než uhlík. Navrhují proto kompletně přestavět energetiku, dopravu, systémy vytápění a posunout dietu od vysoké spotřeby masa. Čtyři americké senátorky za Demokratickou stranu nedávno veřejně informovaly, že pokud demokraté vyhrají prezidentské volby, budou prosazovat, aby se vybíjela stáda přežvýkavců a přestaly se tak konzumovat bifteky a steaky, zrušila se lodní a letecká přeprava. Co je na tom proboha ekologického? I z tohoto příkladu je zřejmé, co nám všem hrozí, pokud se podobní šílenci – a že jich není málo – dostanou  k politické moci. 
 
Ceny za emisní povolenky nařizuje členům zvyšovat Evropská komise. Navíc Zelení posílili při nedávných volbách do Evropského parlamentu. Jaký vývoj očekáváte? 
Máme se asi na co těšit. Končící Evropská komise naprosto „zezelenala“ a napáchala  v této oblasti mnoho zla. Podléhala trendům, které diktuje Německo a Francie. Pokud nová Komise v tomto kurzu bude pokračovat, ohrozí energetickou bezpečnost členských zemí a vyvolá závislost na dovozech plynu a uhlí z Ruska, USA, Austrálie a dalších zemí. Musím proto pochválit naši vládu a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, že se snaží udržet prosperitu, zachovat energetický mix, který počítá s uhlím a jádrem. Ministr Havlíček průmyslu a jeho potřebám skutečně rozumí a měl by mít při svém snažení větší podporu vlády i opozice. Mějme na zřeteli, že nás neživí Brusel, ekologové, klimatologové a aktivisté, ale právě průmysl, obchod a zemědělství. 
 
Sněmovní vyšetřovací komise k privatizaci těžební společnosti OKD by mohla iniciovat podněty pro další trestní nebo správní řízení. Potvrzuje se, že existenční potíže OKD způsobili především bývalí majitelé v čele s finančníkem Zdeňkem Bakalou. Podaří se viníky pohnat k zodpovědnosti? 
Nepodaří. Vyšetřování dřívějších sněmovních komisí vyšumělo jako vždy do ztracena. Koaliční vlády v devadesátých a následných letech zapříčinily krach, nebo vytunelování stovek životaschopných domácích firem. To se týká i důlních společností. Zahraničním firmám jsme prodali i pitnou vodu. Naše rodinné stříbro patří západním společnostem, které každoročně vyvádějí z České republiky stovky miliard korun na dividendách. Aby mohl vyplatit dividendy, zadlužil Zdeněk Bakala vlastní společnost OKD, když si vzal mnohamiliardový úvěr od bank a jako zástavu poskytl čtyřicet tisíc bytů, které měly patřit zaměstnancům OKD. Privatizace důlních společností začala už v roce 1998, kdy tehdejší koaliční vláda prodala základní podíl a stát tak ztratil majoritu v OKD. Svůj díl viny nesou i města a obce, zejména Karviná, Orlová, Havířov, Frýdek-Místek a další, které prodaly své podíly v OKD a umožnily její prodej Bakalovi. 
 
Podaří se tedy pohnat bývalé majitele OKD k zodpovědnosti? 
Byl bych neskutečně rád, kdyby se podařilo zašantročené miliardy – odhad je šedesát až sto miliard korun – vrátit do České republiky. Nejedná se jen o samotnou důlní společnost OKD, ale i lukrativní pozemky, které Bakala vlastní zejména v Karviné. Podle mne to sněmovní komise nevyřeší, i když oceňuji její chvályhodnou snahu. Navíc mnozí politici byli propojeni s byznysem a měli možnost ovlivnit rozhodování soudců a konkurzních správců, takže nečekám zázraky. Náš odborový svaz v té době činil všechno možné, aby podezřelé privatizace dolů zastavil. Upozorňovali jsme politiky na negativní dopady v dotčených regionech. Marně. 
 
Na co se odborový svaz zaměří do konce letošního roku? 
Na práci v uhelné komisi z pohledu další budoucnosti těžebního průmyslu a energetiky. Říkám to proto, že ještě letos ukončí činnost další provoz OKD, Důl Lazy. V srpnu začali  v OKD zasypávat Důl Paskov, kde dlouhodobě pracoval jako předák a předseda odborů současný místopředseda odborového svazu a předseda SHO OKD Rostislav Palička.  Nejen pro zaměstnance, ale i pro mě je Důl Lazy srdeční záležitostí. V roce 1967 jsem na Lazy nastoupil jako učeň. Po vyučení jsem zde pracoval až do doby, než jsem byl zvolen odborovým funkcionářem. Zajímavé pro mě je, že Důl Lazy končí letos v říjnu a já skončím ve funkci předsedy v březnu příštího roku na sjezdu odborového svazu.  Není to ale zdaleka celý výčet činností svazu a odborových sdružení. Stěžejním úkolem je příprava na kolektivní vyjednávání ve firmách a na náš sjezd, který se uskuteční v březnu příštího roku v Praze. Pracovní komise pro přípravu sjezdu už pracují naplno. 
 
Takže to bude váš poslední svazový sjezd. S jakými pocity budete končit a předávat funkci předsedy?

Na sjezdu předáme nově zvolenému vedení, a hlavně členům, silný a akceschopný odborový svaz. Je to díky tomu, že se nám podařilo nejen zachovat, ale i nadále zhodnocovat majetek a finance odborového svazu. Výnosy z majetku slouží výhradně členům. Díky tomu se nám, jako jedinému odborovému svazu v rámci ČMKOS podařilo zajistit, že do roku 2028 budou naši členové odvádět svazu symbolickou částku ve výši jedné koruny. Peníze tak zůstanou v odborových sdruženích. Odborový svaz má do dalších let dostatek prostředků na to, aby byl schopen plnit, stejně jako doposud, své poslání, to je chránit práva a nároky členů a zaměstnanců firem působících v našich odvětvích. A na to jsem skutečně hrdý. 

Předseda OS PHGN Jan Sábel

Autor: Petr Kolev

Foto: ivz