Odborový svaz PHGN

Dne 10. června 2020 byl přijat zákon č. 285/2020 Sb., který novelizuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Oficiální připomínkové řízení k návrhu začalo 28. června 2019. Ve skutečnosti však práce na novele trvaly mnohem déle, protože novelu s obdobným obsahem připravila již předchozí vláda. Připomínkové řízení začalo v srpnu 2018.

Tehdejší parlament nestihl návrh projednat pro skončení volebního období. Aby se neopakovala situace, kdy schvalování novely bylo v parlamentu zpomaleno, současná vláda schválila návrh a předložila jej parlamentu až poté, kdy došlo v tripartitě k dohodě. Vládní návrh novely je tak kompromisem mezi požadavky Ministerstva práce a sociálních věcí, zaměstnavateli a odbory. Účinnosti nabyla novela 30. července 2020, avšak v případech, kdy je třeba, aby dotčené subjekty měly čas se na změnu připravit, nebo v případech, kdy se nové nároky odvozují od kalendářního roku, nabývají vyjmenovaná ustanovení účinnosti 1. ledna 2021. V našich článcích se budeme postupně zabývat jednotlivými tématy s upozorněním na ty změny, které považujeme z hlediska našich členů za důležité. 

Zákoník práce — 1. část 

Náhrada škody 
Náhradu škody, resp. náhradu majetkové a nemajetkové újmy, upravuje zákoník práce v části jedenácté, v paragrafech 248 až 275. Považujeme za důležité upozornit na tyto změny: 1) Došlo k rozšíření případů, kdy zaměstnanec není povinen zakročit k odvracení škody hrozící zaměstnavateli, a to o případy, kdy by zákrokem vystavil vážnému ohrožení i jinou osobu než jen ostatní zaměstnance nebo osobu blízkou, jako tomu bylo dosud (§ 249 odst. 2 ZP). 

Změna nabyla účinnosti 30. července 2020. 

Renta
2) Velmi významnou změnu přinesla novela ustanovení o náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (dále jen „renta“). § 271b odst. 3 po novele zní takto (nový text podtržen): „Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada po dobu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Po skončení zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity postupuje u všech poškozených podle odstavce 1.“ 

Vzhledem k tomu, že šlo o poslanecký návrh, který byl přijat, lze jen zhruba odhadovat, jaký byl záměr předkladatele. Dle našeho názoru první (vyznačená) změna znamená, že výše renty, na jakou vzniklo zaměstnanci právo za trvání pracovněprávního vztahu, mu náleží pouze po dobu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Druhá (vyznačená) změna znamená, že když tato evidence skončí, např. uzavře-li zaměstnanec nový pracovněprávní vztah, bude se při výpočtu renty postupovat podle odstavce 1, tedy: „Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.“ Výpočet renty se tedy nebude odvíjet od výdělku z posledního zaměstnání, nýbrž od výdělku před vznikem škody. 

„Tato úprava se tedy týká těch zaměstnanců, kteří pobírají rentu a podaří se jim najít nové (druhé, třetí) pracovní uplatnění. V těchto případech by se nadále nemělo při výpočtu renty vycházet z renty, kterou měl zaměstnanec v posledním zaměstnání, ale mělo by se vycházet z výdělku před vznikem škody, tedy „jít znovu na začátek“. 

Přechodné ustanovení k této úpravě stanoví, že renty přiznané dle dosavadního zákoníku práce náleží ode dne účinnosti ve výši podle nové úpravy. Tedy nelze o nějaké „doplatky“ žádat zpětně. Také upozorňujeme, že nová změna se týká pouze rent přiznaných dle stávajícího zákoníku práce, tedy zákona č. 262/2006 Sb., v kterémkoliv znění od roku 2007, kdy nabyl účinnosti. Rent přiznaných dle předchozí právní úpravy se změna netýká.

Změna nabyla účinnosti 30. července 2020.

Jednorázová náhrada nemajetkové újmy  
3) Novela přinesla pro zaměstnance pozitivní změnu, když zavádí nový typ náhrady, a to jednorázovou náhradu nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance: „Při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance přísluší jeho manželovi, partnerovi 51a), dítěti a rodiči jednorázová náhrada vzniklé nemajetkové újmy. Tato náhrada přísluší i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní újmu.“ 

Lze předpokládat, že ohledně výše náhrady a výkladu pojmu „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ bude soud postupovat obdobně jako je tomu při odškodňování dle občanského zákoníku. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. června 2019 ve věci sp. zn. 25 Cdo 4210/2018 uvedl: „Při vymezení pojmu „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ nutno vycházet zejména ze závažnosti následků primární oběti. Půjde zpravidla o ta nejtěžší zdravotní poškození, zejména o kómatické stavy, závažná poškození mozku či o ochrnutí výrazného rozsahu, tj. o následky srovnatelné s usmrcením osoby blízké, kdy duševní útrapy sekundárních obětí dosahují určité vyšší intenzity. Jedná se o duševní útrapy (smutek, pocity zoufalství a beznaděje, strach) spojené s vědomím, že tato osoba byla trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící výjimečně nepříznivým zdravotním stavem. Lze též odkázat na principy evropského deliktního práva (PETL), představující nejvýznamnější dokument právní unifikace této oblasti, jejichž článek 10:301 hovoří o nároku osob majících blízký vztah k poškozenému, který utrpěl smrtelnou nebo velmi vážnou nesmrtelnou újmu.

Z dikce uvedeného článku lze učinit závěr, že nesmrtelná újma musí být svou závažností srovnatelná s usmrcením blízké osoby. Kromě případů s nejzávažnějšími následky může jít i o případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší.“ 

Přechodné ustanovení stanoví, že právo na tuto náhradu přísluší, vznikla-li újma nejdříve dnem nabytí účinnosti, tedy 1. ledna 2021.  

Změna nabude účinnosti 1. ledna 2021.

Výše náhrady nákladů spojených s pohřbem 
4) Významná a pro zaměstnance pozitivní změna je nová úprava výše náhrady přiměřených nákladů spojených s pohřbem. Doposud byly tyto výdaje omezeny maximální částkou 20 000 Kč, s tím, že vláda může tuto částku navýšit. Nově bude platit, že: „Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše nejméně jedenapůlnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém na tuto náhradu vznikne právo; výše této náhrady se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru. Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří dále výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým.“ a „Výši průměrné mzdy zjištěné podle odstavce 2 vyhlásí Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů.“ (§ 271g odst. 2 a 3). Tedy nejenže dojde k faktickému navýšení výše náhrady (průměrná mzda v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí 2019 činí 33 429 Kč; 33 429 Kč x 1,5 = 50 144 Kč), ale je také stanoven mechanismus automatického navyšování. 

Změna nabude účinnosti 1. ledna 2021. 

Úprava nemajetkové újmy pozůstalých 
5) Významná a pro zaměstnance pozitivní změna je nová úprava nemajetkové újmy pozůstalých. Okruh oprávněných se rozšiřuje na: 

• všechny děti zemřelého, nejen nezaopatřené, jak tomu bylo dosud, 
• rodiče zemřelého, vypouští se podmínka společné domácnosti,
• další osoby v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní újmu. 

Mění se i výše náhrady, když dosud pevné částky ve výši 240 000 Kč budou nahrazeny novým způsobem výpočtu: „Jednorázová náhrada nemajetkové újmy přísluší každému pozůstalému podle odstavce 1 nejméně ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém právo na tuto náhradu vzniklo; je-li náhrada vyplácena oběma rodičům, vyplatí se každému z nich polovina této částky. Výše jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru.“ a „Výši průměrné mzdy zjištěné podle odstavce 2 vyhlásí Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů.“ (271i). Tedy nejenže dojde k faktickému navýšení výši náhrady (průměrná mzda v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí 2019 činí 33 429 Kč; 33 429 Kč x 20 = 668 580 Kč), ale je také stanoven mechanismus automatického navyšování. 

Změna nabude účinnosti 1. ledna 2021. 

Autoři: Mgr. Markéta Marinková, JUDr. Antonín Těšík, právníci OS PHGN