Odborový svaz PHGN

Koronavirová krize velmi silně zasáhla nejen stávající státní rozpočet na rok 2020, ale i celý rozpočtový proces přípravy rozpočtu na rok 2021, a to v mnoha ohledech.

Při zaměření energie vlády na opakující se úpravy státního rozpočtu na rok 2020 jí na konci května nezbyl čas na přípravu rozpočtu na rok 2021. Dokument „Příprava státního rozpočtu České republiky na rok 2021 a střednědobého výhledu na léta 2022 a 2023“, doposud pravidelně projednávaný se sociálními partnery v prvé dekádě měsíce června, nebyl zpracován. Přesněji řečeno nebylo zpracováno východisko pro vyjednávání jednotlivých rozpočtových kapitol mezi MF a resorty a východisko pro vyjednávání o platech v rozpočtové sféře na následující rok.

To, že vzhledem ke koronavirové krizi a nejasnému dalšímu vývoji ekonomiky došlo k časovým posunům v práci na rozpočtu na rok 2021, je vcelku pochopitelné. Ovšem skutečnost, že výše uvedený zásadní dokument nebyl zpracován vůbec (a tedy ani schválen vládou jako východisko pro další rozpočtové práce), měla fatální vliv na celý rozpočtový proces letošního roku. Ten se oproti předchozím letům zásadním způsobem odlišoval.

Absence rozpočtového rámce totiž umožnila přijímat již od druhého čtvrtletí letošního roku „per partes“ narychlo další a další daňová opatření převážně trvalého rázu, která nebylo možno ani při formulaci, ani při schvalování (většinou ve zrychleném řízení) konfrontovat s celkovou rozpočtovou představou roku 2021. Obdobně bez tohoto ukotvení probíhalo i projednávání jednotlivých rozpočtových kapitol na podzim tohoto roku (odvolávání se na zastaralý rozpočtový výhled v tomto kontextu opravdu neobstojí a především přináší další problémy, viz dále). Příprava státního rozpočtu v letošním roce jasně ukázala, že těžiště rozpočtu na rok 2021 bude spočívat především v záměrném snižování vlastních rozpočtových příjmů (daní) při faktické prolongaci několika málo výdajových priorit z letošního roku – např. důchody, platy učitelů.

Výsledkem tohoto postupu ovšem bylo (a je), že výše deficitu státního rozpočtu není aktivním činitelem rozpočtových prací, ale jejich pasivním výsledkem. Deficit je to, co vznikne porovnáním fakticky autonomních opatření jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. Viditelným důsledkem této poměrně zásadní změny přístupu k tvorbě státního rozpočtu není jen dnešní fakticky bezprecedentní situace, kdy je předložen návrh státního rozpočtu s nejasnou příjmovou stranou (a tím i značně nejasným schodkem) v řádu minimálně 100 mld. Kč. Je jím také to, že se již téměř nikomu nezdá nenormální, že zásadní daňové změny s poměrně fatálními rozpočtovými dopady v řádu desítek miliard korun vznikají nejen v rámci zrychleného projednávání, ale i „jaksi mimoděk“ formou poslaneckých iniciativ (tj. bez řádného projednání, bez RIA atd.). Např. rozpočtové dopady poslanecké iniciativy na zrychlení odpisů a snížení spotřební daně u nafty (které, jak se zdá, mají velkou šanci na schválení) se budou pohybovat minimálně na úrovni -23 mld. Kč. Nepřekvapí proto, že i když ještě fakticky nebylo zahájeno projednávání rozpočtu, už se začíná mluvit o jeho novele.

Druhým výrazným problémem, který budeme blíže demonstrovat v části B, je fakt, že již takto deformovaný návrh státního rozpočtu v sobě obsahuje kromě výše uvedených problémů na příjmové straně neméně závažné problémy na straně výdajové. Jde o to, že výdaje velké části především sociálních výdajů jsou rozpočtovány na úrovni výdajů prapůvodního státního rozpočtu na rok 2020 (z podzimu roku 2019), tj. bez vlivu koronaviru. Při pokračující koronavirové epidemii a jejím řešení lze i zde očekávat výrazně vyšší výdaje a tlak na deficit státního rozpočtu, tentokrát ze strany výdajů.

Třetím problémem, který ovlivnil postup rozpočtových prací na státním rozpočtu na rok 2021, byl značný časový posun ve zpracování výchozí makroekonomické prognózy. Ta byla publikována MF ČR teprve 14. září 2020, tj. o 9 týdnů později než v jiných letech. (Za normálních podmínek je tato prognóza publikována ve druhé dekádě měsíce července.) To však zároveň znamenalo, že se pro vlastní rozpočtové práce (včetně vyjednávání s resorty) velmi zúžil časový prostor – návrh státního rozpočtu byl zveřejněn 30. září. To však v souvislosti s předchozími poznámkami také znamená, že letošní projednávání, úpravy a schvalování rozpočtu na příští rok budou více než kdy jindy probíhat ve velmi značné časové tísni.

Čtvrtým zásadním problémem bylo (a je) faktické vyloučení sociálních partnerů a tripartity z jednání o rozpočtu na rok 2021. Jak již bylo řečeno, standardní červnové jednání o rozpočtu se neuskutečnilo, bylo z důvodu koronaviru zrušeno. Klíčové daňové změny se dojednávaly ve strukturách (NERV), kam neměla řada zástupců sociálních partnerů, především odborů, vůbec přístup. Jednání o vývoji platů v rozpočtové sféře (celkový nárůst objemu, změny platových tarifů) neproběhlo vůbec.

Souhrnné stanovisko ČMKOS:

1. ČMKOS považuje za velmi nešťastné, že vláda nepokračovala v dobré praxi předchozích let, a neinformovala sociální partnery, především odbory o vývoji rozpočtových prací ještě před předložením finální verze rozpočtu tripartitě. I když chápeme současnou složitou situaci, bohužel ne vše se dá zdůvodnit epidemií koronaviru. Zvláště když byla ČMKOS prakticky od jarních měsíců konfrontována s nezájmem decizní sféry o účast zástupců odborů v poradních strukturách vlády zabývajících se přípravou opatření ke zmírnění ekonomických a sociálních důsledků koronavirové epidemie.
2. ČMKOS považuje klíčové opatření státního rozpočtu a fakticky celé hospodářské politiky vlády spočívající ve zrušení superhrubé mzdy kombinované s výrazným snížením zdanění za opatření kontroverzní, dopadajícím v konečném důsledku negativně na středně a nízko příjmové zaměstnance. Požadujeme proto toto opatření revokovat.
3. Stejně tak ČMKOS požaduje zásadně revokovat již přijaté kontroverzní daňové zákony, především tzv. loss carryback a zrušení daně z převodu z nemovitostí. Tato opatření české ekonomice nepomáhají, pouze odčerpávají prostředky českých veřejných financí.
4. Zásadní výhrady ČMKOS má i k doposud neprojednanému „daňovému balíčku“ především k zavedení paušální daně, která dále prohloubí sklon k využívání „švarcsystému, a stravenkovému paušálu který povede k daňové optimalizaci na straně jedné a k likvidaci systému stravování zaměstnanců na straně druhé. Požaduje proto tyto dvě kontroverzní normy opatření dále neprojednávat.
5. Za klíčový prvek podpory ekonomiky považuje ČMKOS posílení kupní síly českých občanů. Proto je třeba podle ČMKOS přijmout zásadní opatření ke zvýšení disponibilního důchodu domácností, a to především prostřednictví nárůstu minimální mzdy, nárůstu podpor v nezaměstnanosti, růstu platů ve veřejné sféře a všemožně podpořit kolektivní vyjednávání v soukromé sféře.
6. V tomto ohledu ČMKOS považuje za velmi nešťastné, že dosud neproběhla jednání ani o nárůstu platů v rozpočtové sféře, ani o navýšení mininimální mzdy pro rok 2021.
7. ČMKOS se zásadně odmítá záměr některých čelných představitelů vlády zrušit minimální mzdové tarify. Takováto prohlášení nepřispívají k posilování a prohlubování spolupráce a sociálnímu partnerství. ČMKOS jasně deklaruje, že jakýkoli pokus zneužít koronavirové krize ke zrušení minimálních tarifů bude považovat za nepřátelský útok proti sociálnímu smíru v České republice. Tento hrubý útok nezůstane ze strany odborů bez odpovědi.
8. ČMKOS považuje za nezbytné znovu zopakovat, že podporuje a bude podporovat i v budoucnu všechny kroky jakékoli vlády, které budou směřovány proti daňovým únikům, korupci práci na černo, spekulacím a dalším formám rozkrádání majetku státu a veřejného sektoru. V této souvislosti považujeme pro nejbližší období za prioritu obnovit plný provoz fungování EET a to u všech subjektů. ČMKOS lituje, že v předloženém návrhu státního rozpočtu na příští rok se o tomto zásadním opatření u mlčí.
9. ČMKOS upozorňuje na neřešení celé řady problémů, které otevřela jarní pandemie v sociální oblasti. Především přetrvávající neúnosnou situaci, kdy většina OSVČ (a část zaměstnanců pracujících na dohody) není dosud povinně nemocensky pojištěna, stejně tak přetrvávají další známé, ale neřešené problémy jako je velmi nízká výše ošetřovného či velmi nízkých podpor v nezaměstnanosti a krátké podpůrčí doby.
10. ČMKOS upozorňuje na výrazná rizika spojená s s dlouhodobě udržovaným extrémním poklesem výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti a doporučuje vládě znovu zvážit.
     

Celé stanovisko ČMKOS si můžete přečíst ZDE.

Zdroj, foto: ČMKOS